Bylo nebylo. Kousek od hranice země české s krajem rakouským, na Moravě jižně od Brna, stavělo se před staletími honosné sídlo. Zdobila jej lomená okna, arkýře, cimbuří a fiály a obepínal rozsáhlý zámecký park. Ten lemovaly živé ploty a pokrýval koberec květinových záhonů. V zahradě vůní a barev se procházely vyšňořené šlechtičny. Navazující park skýtal utěšení lovu-chtivých pánům, prohánějícím se v sedlech bujných ořů. Co se týče Lednice - nejhezčí na tom je, že to vážně "bylo".

Atmosféru pohádkového zámku Lednice neztratila. Lidé si sem přicházejí oživit dětské sny pod záminkou, že odborným okem obdivují skvostnou architekturu. Upřímně to řeknou jen malé dívenky: "Mami, tady chci bydlet. Mami, já budu princezna."

Zámek v Lednici je součástí Lednicko-valtického areálu - přírodně-krajinářského celku o rozloze skoro 300 km2. Především v 18. a 19. století jej ruku v ruce s přírodou budovali Lichtenštejnové. Od roku 1996 je tato "Zahrada Evropy" na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Není divu! Kromě čarokrásných zámků v Lednici a Valticích ji zdobí množství menších saletů: romantická zřícenina Janův hrad; klasicistní myslivna Lovecký zámeček; Apollónův chrám s dórským sloupořadím; Rybniční zámeček, jehož odraz zdobí hladinu Prostředního rybníka; Hraniční zámeček; Belvedér; vyhlídka Kolonáda na Reistně; Rendez-vous též zvaný Dianin chrám; prsaté Tři Grácie; Akvadukt; Obelisk; Vodárna a Minaret. Lichtenštejnové měli o zábavu postaráno. A není divu, že se i dnes najdou tací, kteří oželí letní koupání u moře a vydají se na několikatýdenní dovolenou právě sem.